Svoboda na kolech

Možná by bylo fajn hned na úvod říct, že tohle není dovolená, kde bych si jezdila válet šunky do hotelu a fotila se na pláži s drinky. Jsem na volné noze a pracuji na dálku už řadu let. Posledních 6 let jsem se ukotvila v mém rodném městečku, ale cítila jsem, že chci ještě cestovat tak, jak jsem na to byla zvyklá od mládí a vymyslela jsem si svou vizi na dalších pět let dopředu: Zdokonalit se v angličtině na nejvyšší úroveň, dotáhnout na nejvyšší pokročilost španělštinu a na závěr znovu navštívit Brazílii a tam si pak dát ten drink s tím paraplíčkem a oprášit základy portugalštiny, nebo kdo ví…

Trvalo mi rok přípravy v práci abych mohla odjet. Jelikož vedu jazykovou školu, potřebovala jsem si necelý rok nachystat nový management. Měla jsem to jednodušší v tom, že s některými lektory jsem se prostě přes rok stejně neviděla a komunikovali jsme na dálku. Časově jsme se v jazykovce prostě nepotkávali. Moje kancelář občas fungovala jako třída na individuální výuku a já byla v kanceláři víc a víc v mém bytě s mým PC a telefonem. Abych zjistila, jestli to všechno funguje reálně bez problému i když budu pryč z města, jsem zvolila španělštinu jako první, a to z jednoho prostého důvodu. Telefonní tarif a časové pásmo je stejné jak v Česku. Odjela jsem do španělské Malagy na jižním pobřeží Evropy. (o tom kde jsem ubytovaná až příště).

Štěstí přeje připraveným

S předstihem jsem se zapsala do místní školy. Navázala jsem na studium, které jsem zde zanechala v roce 2013. Dodržuji přesný rozvrh, kdy pracuji do kanceláře do Česka a kdy se věnuji studiu. Jak jsem již zvyklá z mého podnikání, tak se věci mění – dá se říct ze dne na den – takže při lepším, každý semestr se stejně moje úřední hodiny mění podle mého studia tak stejně, jak se mění rozvrh každý semestr v jazykovce v Česku. Celý tým v Česku má své zodpovědnosti a jsem s nimi pravidelně v úzkém kontaktu a řešíme záležitosti stejně tak, jako bych byla doma. A víte co? Ještě líp, protože tady se sluncem jsem víc kreativní. „Jak už vám nejspíš docvaklo, celá tahle šou se odehrává díky tomu, že jsem do ní zatáhl dost dalších lidí. A to je něco, co mě ba. Vono totiž všechny věci, co za něco stojí, děláme s dalšíma lidma. Podle mě líná huba není holý neštěstí. Podle mě je líná huba největší limit, kterej si můžete v životě vytvořit.“ – Honza Markel

Kreativita je víc než plán

Prostě dlouho nevydržím na jednom místě. Dlouho znamená, že po měsíci kdekoliv se mi v hlavě spustí něco, co začne plánovat zase něco nového. Mám to tak odjakživa. Můj australský strýc říkal, že jsem takový „nomád“ ale o tom až příště.

Můj nový život mi vlastně nahrává k tomu, že je to přesně, jak můj biorytmus potřebuje. Dva měsíce ve Španělsku, měsíc v Česku, podle toho, jak to vychází a víte co? Prostě to všechno sedí, ladí a vychází. Lockdown vlastně nijak neohrozil moje podnikání ani mé studium, ani můj pobyt na druhé straně Evropy. Navíc jsem šťastná, že to bylo nakonec Španělsko jako první.

Pracuji celý pracovní týden. Ne vždycky je to med. Ale víte co? Snažím se obklopovat lidmi, kteří se mnou chtějí být, a tak je to většinou med. Čokoládu už nechci, není mi po ní dobře.

Tohle mi jednou poradil Aleš Kohoutek, kterému patří moje velké díky, který při mně stojí a podporuje mě v mých plánech. Stejně tak mi připomněl, když jsem byla jednou v Česku a nebyla jsem si jista, jestli kvůli pandemii odjedu a řekl krásnou věc: „Gábi, a to je ta svoboda, vlastně když zůstaneš doma nebo ve Španělsku pořád můžeš dělat všechny ty věci co děláš a to je přece nádherný“. Nazval to svoboda na kolech, ale o tom zase příště.

Gabriela Braunerová, majitelka JCB