Blog JCB
První rok v kůži lektora
Jsem spokojený a častokrát se sám bavím natolik, až někdy i zapomínám, že vlastně pracuji.
Moje cesta k učení angličtiny začala zničehonic. Před blížícím se koncem studia měla pro mě myšlenka učit tento krásný jazyk velký potenciál. Nutnost rozhodnout se, jak už to v životě chodí, ale přišla mnohem dříve, než jsem ji očekával. Nabídka pracovat v JCB přišla znenadání, jako by přímo odpovídala na moji nevyřčenou otázku, zda bych se touto cestou mohl ubírat.
Nicméně po dlouholetém studiu fonetiky, morfologie, syntaxe, překladu, tlumočení a přečtení desítek vybraných titulů, které anglosaská literatura nabízí, mi v mysli pochopitelně vyvstala otázka – Umím já vůbec anglicky? Možná se mi za ty roky dařilo všechny včetně sama sebe úspěšně oklamat. Řekl jsem si ale, že to risknu. Dodnes nevím, zda se mi nadále daří klamat jak moje studenty, tak zaměstnavatele, nebo jestli skutečně něco z té angličtiny umím. Rád ale věřím, že se oběma skupinám dostáva tomu, co ode mne očekávají.
Moje osobní zkušenost v kůži začínajícího lektora se v průběhu prvního roku dramaticky měnila. Počátky byly rozpačité. Očekávání a přípravy na lekci byly stresující víc než samotná hodina. Jde koneckonců o řemeslo, které si vyžaduje velkou míru odpovědnosti. Postupem času ale pocit napětí zmizel, nezbyl na něj v rozvrhu čas. Naučil jsem se přejít od strojenosti a napětí k uvolnění a dnes se snažím hodiny si co nejvíce užít. Pokud v hodině panuje uvolněná atmosféra a především studenti ve skupinkách mají příležitost se kromě naučení i zasmát, jsem spokojený a častokrát se sám bavím natolik, až někdy i zapomínám, že vlastně pracuji.
Co na práci s lidmi navštěvujícími JCB oceňuji nejvíce, je jejich motivovanost. Vysvětlovat gramatiku, rozšiřovat slovní zásobu, společně číst, poslouchat, povídat si, sdílet pozitivní vztah k cizím jazykům – to mě baví stonásobně, pokud mám vedle sebe lidi, kteří jsou hladoví po nových znalostech a dovednostech. Člověk má potom pocit, že pomáhá a je užitečný lidem, kteří o to stojí. V tomto směru umí být práce na jazykovce naplňující jako žádná jiná.
V neposlední řadě mi tato práce přinesla spoustu nových přátel. Poznal jsem velké množství talentovaných a zajímavých lidí jak Bučovic, tak i ze všech možných koutů světa za hranicemi České republiky, kteří mi otevřeli nové obzory. Za každou takovou příležitost, která můj život nějakým způsobem obohatila, jsem jim vděčný. Také jsem poznal, jaké máme v okolí chytré děti, což mě ujistilo, že je budoucnost naší země v dobrých rukou. Je mi ctí, že do mne JCB vložila důvěru a nadále se rád budu snažit, abych ji nezklamal.
Petr