Při nástupu do Jazykového centra jsem navštívila hodiny ostatních lektorů a sledovala, jakým způsobem pracují se studenty a nakolik se jim daří naplňovat hodnoty Jazykového centra.

Jak studenti, tak lektoři společně nesou zodpovědnost za své vzdělávání. Bylo velmi příjemné sledovat, že se při výuce jednalo o společnou práci a lekce připomínala více  jazykovou hru než drilovací cvičení. Jazyk se stával předmětem hry stejně jako míček v tenise – byl podáván, přijímán, došlo na smeč vtipu či jen se tak v poklidu vyměňovala slova a věty – nebylo přece důležité vyhrát, ale hrát, neustávat v komunikaci. Každá hodina představovala posun blíže ke stanovenému cíli a namístě byla radost a hrdost byť jen z malého úspěchu.